Inspirace rytmem lidové taneční písně

Repertoár spontánního lidového zpěvu, nalézající se v českém, moravském a slezském sbírkovém fondu, vytvářejí písně a skladby různé povahy a provenience. Vyskytují se zde dva odlišné okruhy nápěvů, které se liší po stránce melodické, rytmické, harmonické i formální (Hostinský 1906; Smetana & Václavek 1935, 1950). Mezi oběma nápěvnými typy je možno vést hranici územím východní Moravy (Holý 1967). Vzhledem k této dělicí čáře řadíme hudební folklor Čech a západní Moravy k tzv. západnímu nápěvnému typu, východní typ zahrnuje převážně písňový fond východní Moravy. Oba písňové typy se však nevyskytují jen odděleně, často se prostupují, v některých etnografických regionech žijí vedle sebe (Holý 1967).

Velmi početnou skupinu představují z hlediska funkčního zařazení taneční písně. Ve školní výuce se můžeme opírat o etnomuzikologické a etnochoreologické poznatky (Toncrová 2000, Matuszková 2000), např. vymezení základních charakteristických rysů tanečních nápěvů:

  • území Čech a západní Moravy
    • písně k tancům s pevnou vazbou na hudební doprovod (dříve tzv. figurální tance), tzn. jedné melodii většinou odpovídá jeden tanec. Do této skupiny patří nápěvy k dvoudobým i třídobým tancům, např. hulán, dupák, šotyška, kalamajka, mazurka ad.;
    • zajímavostí jsou tance s proměnlivým taktem, tzv. mateníky, v nichž se střídají takty a mění taneční krok (v menším počtu se vyskytují také na východní a severovýchodní Moravě);
  • území východní a jihovýchodní Moravy
    • zvláště charakteristické jsou písně k dvoudobým tancům, jejichž základním pohybovým znakem je víření tanečního páru kolem společné osy (tzv. točivé tance). V jednotlivých regionech jde o různé obměny jednoho tanečního schématu, k němuž se zpívají různé písně. Jsou to např. vrtěná, danaj, sedlcký(á), sedlácká, skočná, starosvětská, koulaná (gúlaná), točená ad.;
    • výraznou skupinu představují tance vážného až slavnostního charakteru v třídobém taktu, např. coufavá, zavádka, valaská, starodávný;
    • specifickým tanečním typem na jihovýchodní Moravě je mužský tanec verbuňk. Má improvizační ráz, jeho doprovodná melodie se vyznačuje tečkovaným rytmem; pomalá část tance je ve 4/4 taktu, rychlá ve 2/4 taktu.

Literatura

  • Holý, D. (1967). Na okraj etnografické hranice na Moravě. Národopisný věstník československý II (XXXV), s. 21-41. Praha: Národopisná společnost československá.
  • Hostinský, O. (1906). Česká světská píseň lidová. Úvahy národopisné a hudební. Praha: F. Šimáček.
  • Matuszková, J. (2000). Typologie lidového tance. In Jančář, Josef a kol. (Eds.). Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada, svazek 10. Strážnice: Ústav lidové kultury ve Strážnici; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, s. 306–313.
  • Smetana, R. & Václavek, B. (1935). Lidová píseň. In Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky III, sv. 2, s. 1192-1195. Praha: Nakladatelství J. Otto spol. s r.o.
  • Smetana, R. & Václavek, B. (1950). O české písni lidové a zlidovělé. Praha: Svoboda, s. 133-141.
  • Toncrová, M. (2000). Bádání o hudebním folkloru. Písňové druhy a zpěvní příležitosti. Skladba repertoáru. In J. Jančář et al. (Eds.). Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada, svazek 10. Strážnice: Ústav lidové kultury ve Strážnici; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, s. 275–286.