Nová hudba – současná hudba – hudba současnosti – atonální hudba?
Co znamenají všechny tyto výrazy?
Když mluvíme o nové hudbě, máme na mysli hudební vývoj tzv. vážné hudby 20. a 21. století: přechod od tonality k atonalitě, inovace jako dodekafonie, serialismus, aleatorická hudba, dadaismus, rozšíření konceptu zvuku začleněním hluků, podtónů a potenciálně všech zdrojů zvuku z každodenního života, rytmická složitost, spektrální hudba, archaismus, vývoj elektronické hudby a nového expresionismu.
Nová hudba ovšem také znamená, obzvláště v našem kontextu, neznámá, ne stereotypní, citlivá a otevřená k propojování se skutečným světem, který nás obklopuje. Dále to znamená invenci, znovuobjevení osobní situace tvořitele (zde žáka). Tímto způsobem je možné na příkladech ilustrovat, co už bylo za novou hudbu považováno. To, co by se mělo stát novou hudbou v příslušné sestavě, by mělo být založeno na otevřenosti a invenčnosti.
Termín „intuitivní hudba“ byl v Evropě vytvořen Karlheinzem Stockhausenem (1928 – 2007). Popisuje hudbu, jejímž cílem je převést vnitřní prožívání umělce do sluchové podoby. Stockhausen jasně rozlišuje intuitivní hudbu od konceptu improvizace. Podle něj se improvizátoři převážně spoléhají na vzorce založené na zkušenosti a z nich při tvorbě hudby vycházejí. V případě intuitivní hudby nabízí Stockhausen naprostý odklon od kategorizace stylů a forem. V porovnání s Johnem Cagem zde není inspirací pro tvorbu hudební kompozice moment náhody. Stockhausen spíše umisťuje umělcovu intuici společně se situací vystoupení a samotným kusem – slovní nápovědou – do hudebně smysluplného referenčního systému.
Intuitivní hudba žádá od umělce vysoký stupeň vnímavosti k jeho osobnímu hudební prožitku, vysokou schopnost reagovat v interakci s ostatními interprety, stejně jako schopnost interpretovat nápovědy rozlišným způsobem.
Cyklus textových kompozic Ze sedmi dnů (Aus den sieben Tagen; č. 26, 1968) a Pro časy příští (Für kommende Zeiten, č. 33, 1968 – 1970) od Karlheinze Stockhausena jsou příklady intuitivní hudby. Textové kompozice se skládají především z malého počtu velmi jasných slovních nápověd, které tvoří základ následné hudební interpretace.
Učení Nové hudbě
Rozšíření konceptu hudby o „novou hudbu“ nabízí úžasné příležitosti ke hře hudby ve třídě. Jelikož tvoření zvuků už není popisováno a hodnoceno kategoriemi „správný – špatný“ nebo „pěkný – ošklivý“, ale spíše konceptuálními dvojicemi slov jako „zajímavý – nezajímavý“ nebo „vhodný – nevhodný„ mají všichni žáci bezpodmínečný a okamžitý přístup k hudbě. Žáci mohou okamžitě začít s hudební hrou bez zvládnutí hry na nástroj nebo pečlivého učení, jak zahrát melodii nebo rytmus. V tvorbě skladby podle zásad intuitivní hudby jsou v popředí zájmu dimenze hudby, které by jinak žáci těžko zažili. Poslouchali jsme se navzájem? Měl náš kus rozpoznatelnou strukturu? Podařilo se nám vytvořit dramatické napětí?
Na jednu stranu nabízí Stockhausenovy texty dostatek nápovědy pro tvorbu skladby. Také zahrnují velmi specifické instrukce ke hře a pravidla, která umožňují skupině hovořit o jejich představení a hodnotit je. Na druhou stranu nabízí texty úžasnou svobodu, např. ve volbě hudebních nástrojů nebo počtu hudebníků.
Následující tři modulové sekce jsou navrženy jako učební jednotky založené na různých fázích tvořivých procesů. Společně tvoří koherentní trilogii, ale mohou být použity také jako plnohodnotné samostatné části.
Co znamenají všechny tyto výrazy?
Když mluvíme o nové hudbě, máme na mysli hudební vývoj tzv. vážné hudby 20. a 21. století: přechod od tonality k atonalitě, inovace jako dodekafonie, serialismus, aleatorická hudba, dadaismus, rozšíření konceptu zvuku začleněním hluků, podtónů a potenciálně všech zdrojů zvuku z každodenního života, rytmická složitost, spektrální hudba, archaismus, vývoj elektronické hudby a nového expresionismu.
Nová hudba ovšem také znamená, obzvláště v našem kontextu, neznámá, ne stereotypní, citlivá a otevřená k propojování se skutečným světem, který nás obklopuje. Dále to znamená invenci, znovuobjevení osobní situace tvořitele (zde žáka). Tímto způsobem je možné na příkladech ilustrovat, co už bylo za novou hudbu považováno. To, co by se mělo stát novou hudbou v příslušné sestavě, by mělo být založeno na otevřenosti a invenčnosti.
Termín „intuitivní hudba“ byl v Evropě vytvořen Karlheinzem Stockhausenem (1928 – 2007). Popisuje hudbu, jejímž cílem je převést vnitřní prožívání umělce do sluchové podoby. Stockhausen jasně rozlišuje intuitivní hudbu od konceptu improvizace. Podle něj se improvizátoři převážně spoléhají na vzorce založené na zkušenosti a z nich při tvorbě hudby vycházejí. V případě intuitivní hudby nabízí Stockhausen naprostý odklon od kategorizace stylů a forem. V porovnání s Johnem Cagem zde není inspirací pro tvorbu hudební kompozice moment náhody. Stockhausen spíše umisťuje umělcovu intuici společně se situací vystoupení a samotným kusem – slovní nápovědou – do hudebně smysluplného referenčního systému.
Intuitivní hudba žádá od umělce vysoký stupeň vnímavosti k jeho osobnímu hudební prožitku, vysokou schopnost reagovat v interakci s ostatními interprety, stejně jako schopnost interpretovat nápovědy rozlišným způsobem.
Cyklus textových kompozic Ze sedmi dnů (Aus den sieben Tagen; č. 26, 1968) a Pro časy příští (Für kommende Zeiten, č. 33, 1968 – 1970) od Karlheinze Stockhausena jsou příklady intuitivní hudby. Textové kompozice se skládají především z malého počtu velmi jasných slovních nápověd, které tvoří základ následné hudební interpretace.
Učení Nové hudbě
Rozšíření konceptu hudby o „novou hudbu“ nabízí úžasné příležitosti ke hře hudby ve třídě. Jelikož tvoření zvuků už není popisováno a hodnoceno kategoriemi „správný – špatný“ nebo „pěkný – ošklivý“, ale spíše konceptuálními dvojicemi slov jako „zajímavý – nezajímavý“ nebo „vhodný – nevhodný„ mají všichni žáci bezpodmínečný a okamžitý přístup k hudbě. Žáci mohou okamžitě začít s hudební hrou bez zvládnutí hry na nástroj nebo pečlivého učení, jak zahrát melodii nebo rytmus. V tvorbě skladby podle zásad intuitivní hudby jsou v popředí zájmu dimenze hudby, které by jinak žáci těžko zažili. Poslouchali jsme se navzájem? Měl náš kus rozpoznatelnou strukturu? Podařilo se nám vytvořit dramatické napětí?
Na jednu stranu nabízí Stockhausenovy texty dostatek nápovědy pro tvorbu skladby. Také zahrnují velmi specifické instrukce ke hře a pravidla, která umožňují skupině hovořit o jejich představení a hodnotit je. Na druhou stranu nabízí texty úžasnou svobodu, např. ve volbě hudebních nástrojů nebo počtu hudebníků.
Následující tři modulové sekce jsou navrženy jako učební jednotky založené na různých fázích tvořivých procesů. Společně tvoří koherentní trilogii, ale mohou být použity také jako plnohodnotné samostatné části.
Přehled modulů
|