Performance

Performance, druh veřejného představení,  je umělecká tradice, která vznikla asi v polovině 20. století. Má povahu mezioborového média a souvisí s avantgardními hnutími. Jedná se o způsob, jak přímo oslovit veřejnost, zaujmout obecenstvo, které tak může přehodnotit svůj pohled na život a jeho přispění kultuře. Umění performance, druh současného uměleckého vyjadřování nebo quasi-uměleckých forem vyjádření (Madeira, 2012) obsahuje kombinaci hudebních, poetických a tanečních projevů, uměleckých forem divadla, improvizace a jejich partnerských umění, přičemž dochází k opouštění tradic, které jsou v kultuře hluboce zakořeněné. Je to umění nápadů, interakce mezi osobností a prostředím, vystupujících a diváků, které systémem účinku a protiúčinku vynucuje přehodnocení divákovy schopnosti vytvářet si veřejný názor (Goldberg, 1988). Současně vystoupení tím, jak překračuje společenské normy jako forma výkonného umění, není neodvolatelně institucionalizované a domestikované. Otázky, které to vyvolává, nejsou zodpovězeny (Szőke, 2000).

V programu Musik kreativ+, jehož cílem je rozvíjet tvořivost studentů ve školní hudební výchově, má veřejné představení klíčovou roli. Primárním cílem školních vystoupení studentů a profesionálních hudebníků v Musik kreativ+ není zábava obecenstva, ale spíše posílení tvořivosti, kterého se docílí situacemi při vystoupení, nácvikem a experimentováním. Takto se studenti nedostanou do stresové situace, kterou může způsobit tradiční vystoupení, i když mimoděk, díky doprovodným vzájemným účinkům pódia a diváků. V tradičním smyslu zde obecenstvo (pokud nějaké je) nemá vyhrazené konkrétní místo k sezení. Představení umožňující projev tvořivosti může být vhodným způsobem prezentace a šíření výsledků programu Musik kreativ+. Předložené náměty čtyř zemí, podílejících se na projektu, dokazují operabilitu systému. Jednotlivé návrhy nemají konečný tvar; mohou sloužit jako inspirační zdroj, na nějž lze navázat v rámci dalšího experimentování. Během programu vytvářejí studenti kreativní projevy, kdy přetvářejí zvuky přírody a prostředí v hudbu, realizují je na hudební nástroje nebo za použití hlasu; dále je to příprava krátkého filmu založeného na dané hudební skladbě nebo jejích částech; stínová hra s herci a hudebníky; haiku napsané na hudbu za pomocí grafické notace; vystoupení s folklorní hudbou a tancem; imitace hudby a pohybu; instrumentální, pěvecká a pohybová improvizace; sloučení africké a současné hudby; ukázka hudební inspirace pomocí obrazové instalace; výroba plakátů a transparentů. Délka vystoupení, daná množstvím času a věkem, také schopnostmi studentů soustředit se, je většinou jen několik minut, ale v závislosti na zvoleném tématu a prezentační technice se může prodlužovat.

Přestože primárním cílem experimentů s vystoupením není veřejná přehlídka, některé z nich – v důsledku prezentovaných technických prvků – hrají účinnou roli v propagaci (např. skladba ze zvuků ulice, krátké filmy), čímž prezentují přesný cíl programu Musik kreativ+. Tvůrci těchto námětů věří, že dané příklady mohou podněcovat tvořivost studentů v hudební výchově a mohou přinášet inspiraci pro další podobná řešení. Tímto způsobem lze přispívat k efektivnosti učebního procesu, k rozvoji kognitivních funkcí i celkové osobnosti mladých lidí.

 

 

 

Literatura

  • Goldberg, RoseLee: Performance Art. From Futurism to the Present, Harry N. Abrams, Inc., Publishers, New York, 1988, p 152
  • Madeira, Cláudia: The “return” of performance art from a glocal perspective. Juventude e práticas culturais nas metrópoles. Dossiê “Juventude e práticas culturais nas metrópoles”, Artigos, Vol. 1, No 2/2012   www.cadernosaa.revues.org/652?lang=es
  • Szőke, Annamária (edit.): A performance-művészet, Artpool – Balassi Kiadó – Tartóshullám, Budapest, 2000, p 7-12.