Kulturní spolupráce

Jednou ze základních myšlenek programu Musik kreativ +, podporujícího kreativitu ve školní hudební výchově, je využití kulturní spolupráce mezi univerzitními pracovišti, základními školami a profesionálními hudebními soubory (viz popis projektu). Heterogenní struktura projektu, daná rozmanitostí partnerů a jednotlivých programů v rámci čtyř evropských zemí, nabízí na podkladě kulturní spolupráce možnosti uplatnění v rámci národních i nadnárodních celků. Vytvořené didaktické moduly přinášejí výchovně vzdělávací podněty aplikovatelné v širším geografickém a kulturním prostoru.

Stimulování dětí k získávání nových poznatků, zkušeností a prožitků prostřednictvím hudby, podpoře jejich touhy aktivně a tvořivě se projevit může významně napomoci kontakt s živou hudbou. Je nejvýraznějším prostředkem motivace k hudebním činnostem a v obecné rovině zasahuje emoční a racionální složky osobnosti dítěte účinněji než reprodukovaná hudba. Tím, že děti slyší bezprostředně instrumentální, popř. instrumentálně vokální projevy, se zvyšuje účinnost poslechu hudby na jejich citové prožívání, fantazii, imaginaci i myšlení (Sedlák 1977, 1985). Vytvářejí se podmínky pro formování zájmu dětí o hudbu a jejich vlastní hudební aktivity. V plné míře zde působí princip názornosti, tolik důležitý v procesu vývoje myšlení (Piaget 1966), neboť sluchové vnímání umocňují zrakové obrazy, představy a pocity pohybů při interpretaci (Váňová 2016).

Živou hudbu mohou dětem v ideálním případě předkládat profesionální hudebníci. V interakci se žáky nabízejí podněty pro jejich sluchové vnímání, rozšiřují poslechové zkušenosti a povědomí dětí o charakteru hudebního materiálu, výrazových možnostech, technikách kompozičních stylů, témbrových kvalitách atd. Děti jsou vyzývány k tvořivým hudebním činnostem na podkladě imitace, variování předkládané hudby, či jejích jednotlivých elementů. Integrací hudebních a mimohudebních aspektů mohou uplatnit také prvky dramatizace, včetně tanečních, výtvarných a slovesných projevů, přičemž je akcentován jejich samostatný a tvořivý přístup v daném rámci (Read 1967).

Projekt Musik kreativ+ zahrnuje rozmanité hudební soubory, jejichž charakter odpovídá programovým specifikám jednotlivých národních skupin, začleněných do projektu. Na základě partnerské spolupráce vznikly didaktické modely, v nichž jsou kreativní schopnosti dětí podněcovány prostřednictvím umělecké hudby (soudobé i prezentující dřívější stylová období), folklorního fondu či hudebních projevů běžně používaných v původním prostředí afrických etnik a využívajících autochtonních projevů v různých životních situacích. Impulzy pro percepční, interpretační a tvořivé aktivity dětí poskytli hudebníci formou ansámblové i sólové interpretace. Žáci byli motivováni např. hrou na klavír, violu, flétnu, bicí a různé netradiční hudební nástroje. V oblasti souborové hry se jednalo o stimulaci prostřednictvím smyčcového kvarteta a cimbálové muziky. Kreativní aspekty prostupovaly okruhem rytmických, rytmicko-pohybových, vokálních a instrumentálních aktivit dětí, jejich hrou se zvuky, hudebními prvky nebo improvizačními modely. Sledování charakteristických hudebně výrazových elementů provázel elementární pohyb, dirigentská gesta, výtvarné vyjádření, dětská hra či projevy dramatizace, včetně stínové hry, prezentované formou filmu.

Živá hudba by však měla ve výuce zaznít i tehdy, když učitel nemá možnosti spolupráce s profesionálními hudebníky. Může se jako interpret uplatnit sám nebo zapojí do hry také žáky, rozvíjející své instrumentální či vokální dovednosti v hudební škole. Další možnost pro inspiraci skýtají přiložené videozáznamy. V tomto okamžiku je třeba uplatnit kreativitu a podnikavost ze strany učitele.

Literatura

Piaget, J. (1966). Psychologie inteligence. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Read, H. E. (1967). Výchova uměním. Praha: Odeon.

Sedlák, F. (1977). Nové cesty hudební výchovy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Sedlák, F. (1985). Didaktika hudební výchovy na 1. stupni základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Sedlák, F. & Váňová, H. (2013). Hudební psychologie pro učitele. Praha: Karolinum.