Blok 2: Zvuková kompozice

Tato sekce je založena na „poslechové procházce“, která je součástí modulu. Po intenzivní práci na vědomém poslechu, prožívání ticha a zkoumání prostředí skrze poslech je nyní důraz kladen na převedení poslechových dojmů na zvukovou úroveň a na tvorbu zvukové kompozice.

Žáci vypracují různé možnosti pro hudební realizaci. Měli by být schopni se volně zapojovat do tvorby vlastní zvukové kompozice, kde jednotlivé skupiny mohou použít rozdílné přístupy, např.:

• konkrétní reprodukce poslechových dojmů vnímaných na zvukovém stanovišti
• zvuková kompozice, ve které jsou poslechové dojmy z různých stanovišť přetvořeny v novou zvukovou krajinu
• nová tvorba založená na spojení živých a digitálních zvuků
• Tato sekce se zabývá primárně dvěma prvními možnostmi. Důraz je kladen na vědomé rozhodování s ohledem na kvality zvuku, formy hudebních souborů, formy hudebního dialogu stejně jako interakci, tvorbu hudebních významů s ohledem na vybrané téma.

Trvání: 2 x 90 min

Klíčová slova (kreativita a podnikavost): citlivost k rozmanitosti problémů, rozvoj nápadů a řešení, flexibilita

(Video začíná zvukovou kompozicí studentů „Post – Caritas“.)

Krok 1: Rozcvička – zvukový dialog

Příprava: Žáci vytvoří dvojice a sednou si naproti sobě na židlích, postavených do půlkruhu. Mají zavřené oči. Termíny k popisu dojmů z poslechové procházky (blok 1) jsou napsány na kartách (např. hlasy/konverzace, zvony, švitoření ptáků, rychlé kroky …).

Učitel hraje doprovodný rytmus, buď vytvořenou ostinátní figuru, nebo základní metrum, jeden žák je dirigent.

Sekvence:

• Učitel začne hrát doprovodný rytmus.
• Dirigent vybere termín a představí ho dvojicím.
• Dirigent se dotkne ramen dvojice, tato začne přetvářet zvuk svým hlasem nebo zvuky těla a improvizuje zvukový dialog se svými partnery.
• Dvojice pokračuje, dokud se dirigent opět nedotkne jejich ramen; poté dvojice dialog ukončí.
• Dirigent se může dotknout jakéhokoli počtu párů, a tak určuje dynamiku a rozmanitost zvukových dialogů.

Když se učitel zastaví, všichni ukončí zvukový dialog. Když učitel pokračuje v rytmu, zúčastněné páry pokračují v dialogu.

Tato sekvence se může opakovat několikrát s různými dirigenty. Každý z nich může vybrat nové zvukové termíny.

Další možností je, že se zvukové dialogy budou zaměřovat pouze na jiné kvality konverzací (konverzace na školním dvoře, šeptání ve třídě, …);

Krok 2: Úvod do zvukové kompozice 

Žáci a učitel se podívají na zvukovou mapu (viz popis „Poslechová procházka“) a vymyslí možné způsoby třídění nahraných poslechových zkušeností z každého stanoviště, např.:

• podle tvorby zvuku (bicí, vyzváněcí, …)
• podle původu zvuku (lidský, stroj, příroda…)
• podle pohybujících se statických zvuků (létající ptáci, chvatné kroky vs. zvonění na přestávku, cvaknutí semaforových světel…)

Krok 3: Hudební charakteristika slyšených dojmů

Třída vypracuje s pomocí různých termínů ze zvukové mapy hudební charakteristiku dojmů z poslechu, s odkazem na jejich:

• prostorovou dimenzi, např. výšku, směr pohybu zvuku, punktální, lineární nebo rovný zvuk atd.,
• časovou dimenzi, např. tempo, rytmus
• dynamickou dimenzi, např. hlasitost, akcentaci, barvu zvuku

Příklad: běžící kroky, rychlé tempo, piano – crescendo – forte – decrescendo – piano, bicí, typický, impulzivní, pokračující dál…

Třída poprvé dohromady vyzkouší vystoupení, které zpracovává řešený koncept, realizovaný na vlastní nebo školní nástroje.

Krok 4: Vývoj zvukové kompozice

Žáci vytvoří malé skupiny a rozvinou vlastní myšlenku zvukového prostředí. Je možná realizace různými způsoby. Výsledky prezentovány níže jsou použity v projektu:

• Žáci vybírají termíny ze zvukové mapy a vymýšlejí k nim krátké příběhy.
• Na základě předchozích diskutovaných vlastností zvuků rozhodují žáci o jejich vokální/ instrumentální realizaci v příběhu
• Skupiny prezentují své výsledky třídě
• Výsledky všech skupin jsou postupně spojeny do jedné zvukové kompozice. Následuje kolektivní reflexe ve třídě.

Impulzy pro rozhodování a úvahu:

• Kdo hraje kdy?
• Kdo hraje s kým, kdo hraje další hlas?
• Hrají všichni najednou, po sobě nebo v různých momentech?
• Budou se nástroje měnit?
• Jak by se na nástroje dalo hrát jinak?
• Kde jsou pauzy?
• Vyskytují se ve skladbě opakování?
• Jsou přítomny nějaké překvapující momenty?….

Proces dalšího vývoje skladby může trvat několik týdnů. Během tohoto tvořivého procesu třída hraje, nahrává, uvažuje o skladbě a mění její tempo, dokud nedosáhne výsledku, uspokojujícího žáky i učitele.

Žáci jsou schopni:

• komunikovat s partnerem verbálně nebo akusticky bez vizuální kontroly
• popsat hudební charakteristiku dojmů z poslechu a přeložit ji vokálně/instrumentálně
• vyjadřovat vlastní hudební nápady; realizovat je a rozvíjet v souborové hře s ostatními
• dělat ve skupině rozhodnutí, za která jsou zodpovědní, a pracovat konstruktivně s ostatními.

• zvuková mapa a karty k ní
• školní hudební nástroje
• hudební nástroje žáků (kde jdou dostupné)
• karty s termíny
• nahrávací zařízení