Od poslechu ke zvukové kompozici

Slyšení je pro lidské bytosti snadné – za předpokladu, že sluchový orgán je nepoškozený a jeho funkce není narušená. Uši jsou vystaveny neustálému vlivu sluchových podnětů (Schafer 1988). Nedobrovolně či dobrovolně, nevědomě či vědomě jsou tak lidé svědky všeho kolem sebe, co vytváří zvuk nebo hluk (Hagen 2006). Mnoho vědců, pedagogů a skladatelů, nejvýrazněji Kanaďan R. Murray Schafer rozvinuli novou formu vědomého vnímání prostředí skrze poslech – zvuková procházka nebo poslechová procházka, které otevírají prostor pro neomezený a zaměřený poslech zvuků a hluků v aktuálním prostředí osoby (Westerkamp 2007).

Na konci 60. let minulého století, kanadský skladatel, výzkumník a pedagog sluchu R. Murray Schafer vytvořil pojem „zvukové prostředí“ (soundscape). Popisuje ho jako akustické prostředí, které obklopuje každého člověka a kombinuje hudbu, jazyk a neverbální zvuky (Schafer & Breitsameter 2010).

Při rozlišování zvukového prostředí lze využít zvukových a poslechových procházek. Zatímco na poslechových procházkách je dávána plná pozornost vnímání všech okolních zvuků (Schafer & Breitsameter 2010), pozornost při zvukových procházkách je zaměřena na konkrétní akustické jevy v prostředí. Schafer vidí svět jako kompozici zvuků a hluků, s lidmi v roli spolu-tvořitelů, posluchačů a skladatelů. A proto mohou lidé aktivně ovlivňovat zvuky světa a měnit je ve svůj prospěch, mohou je instrumentovat a přetvářet (Schafer, 1988). Přetváření a zpracování poslechových zkušeností se děje ve zvukových kompozicích. Zvukové kompozice vznikají v mnoha různých formách a podobách, od konkrétních, instrumentálních nebo vokálních napodobování poslechových dojmů až po elektroakustické remaky s živými vystoupeními.

Poslechové procházky jsou díky své proměnlivosti a jednoduchosti obzvláště vhodné pro školní využití. Každodenní prostředí se stává hmatatelné skrze malé, náhodné výřezy a neustále ovlivňuje poslechové chování žáků. Navíc prostřednictvím poslechových zážitků tvoří poslechové procházky důležitý zdroj inspirace pro tvořivé procesy při tvorbě hudby.

Smyslová zkušenost je základem pro vynalézavý hudební přístup ke zvukovým dojmům a umožňuje tak realizaci i ve velmi heterogenních skupinách žáků. Poslech jako výchozí bod tvořivých a výkonných hudebních procesů umožňuje všem žákům účastnit se bez jakýchkoli nároků. Toto umožňuje tvořivou tvorbu podle individuálních možností.

Přípravná poslechová cvičení pomáhají zvýšit povědomí žáků o detailech a ti je tak mohou správně analyzovat. Takto mohou být zvuky vnímány rozličným způsobem. Když je procházka prováděna se zavřenýma očima, přípravná opatření zahrnují také orientační cvičení. V tomto případě žáci musí spoléhat na své slyšení, protože zrak, který je běžně nejsilnějším smyslem, je blokován.

Procházky mohou být provozovány s očima otevřenýma nebo zavřenýma. V projektu byla procházka provedena s otevřenýma očima z organizačních důvodů a z důvodu zodpovědnosti na straně učitele.

Poslechové procházky se zavřenýma očima jsou ještě více intenzivní. Žák se zavřenýma nebo zavázanýma očima je veden partnerem, který přebírá roli odpovědné osoby. V půli cesty si partneři vymění role. Zkušenost ticha, tzn. nemluvit nebo nešeptat během poslechové procházky je pro prožívání zásadní. Tato možnost vyžaduje schopnost rozpoznat a interpretovat pohybové signály, stejně jako vysokou míru vzájemného respektu, silný smysl pro zodpovědnost a důvěru. Vyjadřovat své zážitky slovně po poslechové ukázce pomáhá žákům zpracovat a pochopit lépe poslechové dojmy. Prožité zvukové prostředí bude zaznačeno na zvukové mapě, což umožní přesně identifikovat, kde byl který zvuk vnímán. Žáci mohou použít mapu jako základ pro své zvukové kompozice.

Poslechové dojmy mohou být ilustrovány také graficky, obrázkově nebo jinými symboly. Následující modulové sekce odkazují opakovaně k obrázkové alternativě.

Všechny poslechové dojmy a hudební představení mohou být nahrány elektronicky pro další úpravy nebo pozdější reflexi.

Dvě modulové sekce jsou navrženy tak, aby na sebe navazovaly – podle fází tvořivých procesů.

• • Akbari, E. (2016). Soundscape Composition for Art Classrooms. Art Education
  • Bernius, V. (2000). Schule des Hörens – ein Lehrgang der hessischen Lehrerfortbildung. In: Huber, Ludowika (Hg.): Zuhören – Lernen – Verstehen. Braunschweig: Westermann. (Praxis Pädagogik),
  • Hagen, M. (2006). Förderung des Hörens und Zuhörens in der Schule. Göttingen: Edition Zuhören. Vandenhoeck & Ruprecht.
  • Hagen, M., Kahlert, (.o.J). Zuhören macht Schule. Ludwigshafen: Stiftung Medienkompetenz Forum Südwest (MKFS)
  • Heyne, H. (2009). Klänge aus der Natur – Akustische Ökologie und das Spiel mit elementaren Musikinstrumenten. Klein – Basedow: Drachen Verlag GmbH
  • Huber, L., Kahlert, J.,Klatte, M. (Hrsg.). (2002). Die akustisch gestaltete Schule-auf der Suche nach dem guten Ton. Göttingen: Edition Zuhören. Vandenhoeck & Ruprecht .
  • Kahlert, J. (2000). Der gute Ton in der Schule: Überlegungen zum pädagogischen Stellenwert des Zuhörens in der akustisch gestalteten Schule In: Huber, Ludowika (Hrsg.). Zuhören – Lernen – Verstehen. Braunschweig: Westermann.
  • Zill, E. (2016). Den eignen Ohren folgen. Berlin: LiT
  • Schafer, R. M. (1988a). The thinking ear: Complete writings on music education. Indian River, Ontario, Canada: Arcana Editions.
  • Schafer, R. M. (2002). Anstiftung zum Hören: Hundert Übungen zum Hören und Klänge machen. Aarau: Nepomuk.
  • Schafer, R. M. (1988b). Klang und Krach. Frankfurt am Main: Athenäum.
  • Schafer, R. M., Breitsameter, S. (Hrsg.). (2010). Die Ordnung der Klänge: Eine Kulturgeschichte des Hörens. Mainz: Schott.
  • Werner, H. U. (2006). Soundscape Dialog- Landschaften und Methoden des Hörens. Göttingen: Edition Zuhören, Vandenhoeck&Ruprecht.
  • Westerkamp, H. (2007). Soundwalking. In: Carlyle, Angus (Hrsg.). Autumn leaves: Sound and the environment in artistic practice. Paris, France: Association Double-Entendre in association with CRISAP, 49.
  • Winkler, J. (2002). Still! Es rauscht die Welt: Individuelle Orientierung in der Klanglandschaft der Gegenwart In: Bernius, Volker (Hrsg.). Ganz Ohr: Interdisziplinäre Aspekte des Zuhörens. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.
  • Winkler, J. (2006). Umwelthören – Instrumente für eine „kunstlose Kunst“. In: Bernius, Volker, u.a. (Hrsg.). Der Aufstand des Ohrs: Die neue Lust am Hören. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.
  • Winkler, J. (2011). Listening Walks – Hörspaziergänge: Mitschnitte und Mitschriften 1992-2011.