O dýních a životě v Africe

Hudba Afriky…

…je často spojována s pulzujícími rytmy, bubny a sršící energií. Bližší pohled poskytne mnohem detailnější obraz. Rozmanitost etnik, jazyků, geografických oblastí a životních světů se odráží v bohatství hudebních stylů, zvukových barev a nástrojů.

Rozlišné formy hudby se vyvinuly z praxe, ne „na základě abstraktní teorie“ (Brandily, 2001). Důkazem jsou tónové systémy, principy organizace rytmu a hudební praxe, které navzdory proměnám ve vývoji jeví velkou historickou stabilitu (srov. tamtéž). Spousta různých vlivů, jako je migrace lidí, koloniální období a média vytvořily podněty pro živou kulturní výměnu, která dále mění a utváří hudbu a hudební praxi (Nketia, 1979).  Navíc důležitou roli hrají jednotliví umělci se svým osobním stylem a tvořivostí (Kubik, 2004, s. 17). Přes všechny odlišnosti mohou být definovány některé obecné rysy, společné pro provozování africké hudby:

  • Ústní a sluchové tradice. Slyšení a poslouchání, spíše než psaní, jsou ústředními nástroji k učení, učení se a pamatování si hudby.
  • Metoda zvolání a odpovědi. Vokální nebo instrumentální rytmické vzorce a jejich odpovědi poskytují strukturu hudebním sekvencím. Výsledkem je hudební dialog, který strukturuje hudební kus v jeho časovém průběhu. Není daná hudební kompozice, není dirigent.
  • Rytmus je základním prvkem hudby. Vyvíjí se z jazyka, pohybu a smyslového vnímání každodenních procesů. Pulzace je zakotvena v hudbě Afriky takovým způsobem, že se v ní nachází přirozeně (Kubik, 2004). Pro tanečníky, stejně jako hudebníky, jde o „spojování vnitřního vnímání sekvence nejmenších pravidelných pulzačních jednotek, bez začátku a konce a bez jakékoli předešlé akcentace“ (tamtéž).
  • Hudba a tělo jsou v přímé souvislosti. Emoce jsou vyjadřovány hudbou a tancem. Odpověď je verbální nebo pohybem těla/tancem, výsledkem čehož je vzájemně se ovlivňující interakce.
  • Hudba je společným zážitkem. Kruh jako demokratická forma umožňuje každému, aby se účastnil aktivně. Není zde hodnocení.
  • Tradiční nástroje a nástroje recyklované.
  • Improvizace. Rytmy a písně jsou často přísně definované, co se týče jejich základní struktury. Ovšem hra s pozměněnými texty, rytmickými a melodickými improvizacemi je součástí umělecké svobody hudebníka.

Inspirace z Afriky ve škole

Projekt Musik kreativ+ primárně zkoumal tvořivý potenciál, který se otevírá při setkání s neznámou hudební praxí. Málo známé nástroje jako jsou dýňové neboli vodní bubny (calabashes), smyčcové nástroje jako kora a ngoni, otevírají žákům nový svět zvuků a pomáhají opustit existující hudební vzorce. Proces je méně o přesné reprodukci rytmů a písní „afrického stylu“, ale více o zkušenosti z tvoření hudby a polyrytmických forem. Blízká spojitost s tvorbou hudby inspirované každodenními okolnostmi, je představena v modulové sekci „Africká vesnice“. Zde hraje vnímání rytmických jevů v každodenním životě konkrétní roli v tvořivé práci s nástroji a hudebním rytmem. Setkání se senegalským hudebníkem bylo jistě hlavní událostí projektu, která zásadně ovlivnila fascinaci žáků tímto druhem hudby.

Ne vždy je možné zorganizovat takovou spolupráci. Filmy a videa v následujících příkladech mohou být alternativou. Následné impulzy pro tvorbu hudby inspirované Afrikou jsou navrženy jako učební sekvence s kroky, které na sebe navazují, ačkoli učitelé si mohou vybrat a kombinovat prvky sekce individuálně.

Literatura